Dnes jsme se se sedmáky vydali v rámci projektu Šablony OP Jan Amos Komenský na naši první výpravu, která nás zavedla do samotné Prahy. Předtím než jsme vyrazili, si děti měly nastudovat a připravit plán trasy, který budeme ještě v další fázi našeho projektu využívat. Musím říci, že se někteří žáci dokáží ztratit na českobudějovickém nádraží, ale v Praze se orientují skvěle.
Teď již k samotné akci. Vydali jsme se na „Neviditelnou výstavu“, něco málo jsme si zjistili, načetli, ale nikdo z nás netušil, co nás skutečně čeká. Již při vstupu do budovy jsme pochopili, že jsme jediní odlišní lidé, všichni kolem nás byli nevidomí. Celý čas strávený ve všech prostorech výstavy byl úžasný. V místech, kde bylo „normálno“, tzn. světlo, jsme si mohli vyzkoušet pro nás všední věci jako např. práci na PC, různé aktivity zaměřené na jemnou motoriku, dokonce jsme mohli hrát deskové hry jako dámu či šachy. Vše samozřejmě se zakrytýma očima. Samotný zážitek přišel až ve chvíli, kdy jsme byli zavedeni do tmy, do běžného všedního dne lidí, kteří neznají nic jiného, něž pro nás černotu. Měli jsme možnost vyzkoušet si, jak probíhá takový normální den v „nenormálních“ podmínkách. Prošli jsme celý byt, místnost po místnosti, pak jsme se vydali do rušné ulice, kde jsme čelili všem dopravním nástrahám, poté jsme se ocitli v klidu lesa, kde to bylo vlastně ještě horší než na samotné hektické ulici. Nakonec jsme zvládli i divočáka Ferdu a dostali jsme se do galerie, kde jsme se mohli pokochat uměním v podobě soch. Všechna tato prostředí jsme zkoumali všemi smysly kromě zraku.
Byl to naprosto fantastický zážitek! V prvních minutách prožíváte vnitřní boj a paniku, ale po chvíli se přirozeně poddáváte jedinému člověku, který si je prostředím jistý, a to nevidomému průvodci. Myslím, že je fajn pocítit, jak to mají nevidomí lidé. Mají náš velký obdiv. Pro všechny zúčastněné to byl zážitek k zamyšlení nad životem…
